Naše (medvědí) mikulášská tradice

Pár slov o tom, jak vnímáme a slavíme sv. Mikuláše v medvědí rodině a dvě pohádky k Mikuláši pro každého, kdo pohádky miluje stejně jako my
Marie Haklová 05.12.2019 • před 5 lety

Dnes (5. 12.) chodí v našich končinách městem Mikuláš, čert a anděl. A zítra je svátek sv. Mikuláše. To všichni víme, pamatujeme si z dětství návštěvy těch tří, máme na to dobré či horší vzpomínky. Je to tradice, která provázela naše dětství.

Od rána (stejně jako posledních pár let) na sociálních sítích čtu rozporuplné názory, jestli k dětem Mikuláše s čertem pustit, nebo je to přežitá tradice, které bychom se měli zbavit, protože takové setkání s čertem může nenávratně poškodit naše děti.

Přiznám se, do takových diskuzí se nepouštím. Jednak uznávám právo každého na svůj názor a postoj, věc výchovy je věcí každého rodiče, a jestli mě něco vlastní děti naučily, tak nesoudit ty ostatní a nevnucovat někomu vlastní názor (byť sebelíp myšlený). Protože věta, že KAŽDÉ DÍTĚ JE JINÉ, není jenom fráze, ale holý fakt, kterým kdyby se řídili všichni, bylo by na světě líp ;-). On je totiž i každý rodič jiný a i rodič si zaslouží respekt, ale to už je vyšší dívčí a do toho už se vůbec nebudu pouštět.

sv. Mikuláš

Nechci tady rozebírat zmíněné diskuze, které stejně každý rok skončí patem, protože v tomto není možné dojít k nějakému jednotnému rozuzlení. Vždycky budou dva tábory. V jednom rodiče, které čerta k dětem nepustí, protože jim nechtějí lhát, nechtějí je strašit, nechtějí je poškodit. Ve druhém táboře jsou zase rodiče, kteří tuto tradici milují, Mikuláše s čertem zvou do svých domovů a nic poškozujícího na tom nevidí.

K napsání pár vět k tradici Mikuláše mě dovedla myšlenka jedné maminky z dnešního rána, která horlivě prosazovala, abychom přestali svým dětem lhát, že je to hrozný příklad, který budou naše děti jenom opakovat (a lhát oni nám). Nabádala ostatní rodiče, aby přestali své děti ničit dodržováním této přežité tradice.

Jsem duší pohádkář. Pohádky mám ráda i jako dospělá, ráda je píšu, ráda se sama nořím do fantazijního světa a pohádky vymýšlím. Nejsou to jenom adventní pohádky, což je můj srdcový projekt. Tento rok jsme společně s dalšími autory napsali i další pohádky s jinými než zimními a vánočními tématy a je to velká radost, pro nás i pro naše děti.

K pohádkám patří i mýty, tradice, příběhy nejen naší země. Slavení Mikuláše je jednou z nich, jednou z tradic, kterou máme u nás silně zakořeněnou. Myslím si, že vždycky se dá najít nějaká vlastní cesta, která bude sedět zrovna té které rodině a dětem, kteří v ní žijí. Každý ať si to doma porovná, jak jemu to sedí, to bez debat. Za mě a naší medvědí rodinu – nedovedu si představit život bez pohádek. Ani pro sebe, ani pro své děti.

sv. Mikuláš

„Záliba“ v pohádkách mě dovedla i k pojednání o vlivu pohádek na dětskou duši a vývoj dětí z psychologického hlediska. Určitě stojí za to prolistovat knihu Za tajemstvím pohádek od významného profesora psychologie a psychiatrie Bruna Bettelheima, který se pustil do hlubšího významu pohádek, jejíž hlavním úkolem je pomoci dětem nalézt vlastní identitu a životní smysl. Takto napsané to možná vyznívá trochu přitažené za vlasy, ale přečtěte si tu knihu (hlavně její první část), pochopíte, stojí to za to. I když z pohledu pana profesora v podstatě nemá cenu číst dětem nic jiného než tradiční pohádky (s tím tak úplně nesouhlasím, protože i novodobé pohádky mohou mít svůj význam), v podstatě tím, že s dětmi čteme pohádky, pomáháme jim v jejich psychickém vývoji víc, než tušíme. Role pohádek je zkrátka nezastupitelná.

Když byli Malí medvědi menší, ani by mě nenapadlo přemýšlet o tom, že bych k nám domů pozvala čerty. Samotné se mi nechtělo narušovat to intimní prostředí s dětmi, které k nám o adventu přichází. S Mikulášem se potkávali ve školce. Chodil sám, bez čerta, a ve školce s dětmi víc probírali, kdo to byl a co dělal a proč si jeho památku připomínáme, než aby je někdo strašil. Pro malé děti mi to přišlo podnětnější, než strašák čert.

Jak jsou Medvědi větší (dnes 5 a 8 let), už vědí, že jsou to převlečení lidé a letos jsem se rozhodla jejich touhu po dobrodružství podpořit návštěvou Mikulášské pro malé dobrodruhy. Oni ještě netuší, co je všechno čeká, ale já se moc těším, až se s nimi v zimě a tmě budu škrábat do kopce, jak společně přivítáme Mikuláše a co řeknou na čerta – setkají se s ním poprvé. Nechci je strašit, chtěla bych, abychom společně prožili tento den, tento večer a měli z toho společný zážitek. A hodně ve mně rezonuje myšlenka další z diskutujících maminek – nechme děti zažít trochu strachu, trochu zimy, trochu toho nepohodlí. A hlavně – neberme jim pohádky.

 sv. Mikuláš

Přeji vám všem spoustu krásných rodinných zážitků (nejen) o adventu, spoustu času na čtení s dětmi a pohádky, které se vám i vašim dětem budou líbit.

******************************

Přijměte od Malých medvědů jeden malý dárek (vlastně hned dva!). Jsou to dvě pohádky, které se vážou k mikulášské tradici. Jednu můžete přečíst hned dneska večer (pohádka Mikulášské strašení od Moniky a Honzy Šťastných, ve které se dozvíte, jak to může vypadat, když se do reje Mikulášů, andělů a čertů přidá jeden opravdový anděl a jeden opravdový čert) a druhou z mého pera (pohádka Tři dcery a jedno dobré srdce, kde jsem přepsala jednu z legend o svatém Mikulášovi).

 

Krásný advent!

Marie Haklová

 

 

 

KAM DÁL:

► Tady si můžete stáhnout pohádku Mikulášské strašení: http://littlebears.cz/Admin/upload/files/Mikulasske-straseni.pdf

► A tady si můžete stáhnout pohádku Tři dcery a jedno dobré srdce: http://littlebears.cz/Admin/upload/files/Tri-dcery-a-jedno-dobre-srdce.pdf

► Medvědí pohádky na jednom místě: eshop.littlebears.cz/pohadky/

► Kniha Za tajemstvím pohádek, Bruno Bettelheim: www.databazeknih.cz/knihy/za-tajemstvim-pohadek-78274

► Mikulášská u Dobrodruhů: www.promaledobrodruhy.cz/mikulasska-na-prodejne-5-12-2019/