Little Bears, Hračky, Sudoku, Pexesov,zdělávací hračky pro děti, knihy pro děti

Nápad napsat knihu, kde budou spojeny pohádky a aktivity pro děti, jsem měla už dva roky. Naši kluci bývají v zimě hodně nemocní a jednoho dne mě napadlo, že by bylo prima mít doma takový tahák – inspiraci, která bude k dispozici vždy, když už mi dojdou všechny nápady a nebudu vědět, co s tou zdivočelou zvěří dělat. Měla jsem představu knížky s pohádkami a z nich vycházejících aktivit, které bych zvládla doma s využitím běžně dostupných věcí.

Už v roce 2017 jsem o knize začala mluvit a v roce 2018 jsem na ní dokonce začala pracovat, ale nikam to moc nevedlo. Proč? Asi to bylo tím, že jsem měla strach, který mě naprosto ochromoval. Představa, že napíšu a vydám opravdovou knihu, mě lákala a děsila zároveň. Nakonec jsem se ale odhodlala a ve volných chvilkách v jinak hodně náročném loňském roce jsem napsala první pohádku s aktivitami – v knize je to hned ta první, abych nikdy nezapomněla na to, jak vše začalo. Měla jsem dobrý nápad i koncept, ale nějak mi stále chyběl hnací motor, abych knihu uvedla do života.

Pak nastal Silvestr roku 2018 a já jsem přemýšlela, jak bude vypadat nadcházející rok. Řekla jsem si, že je čas do toho šlápnout a knihu skutečně napsat. Nebylo to předsevzetí, ty si už pár let nedávám – bylo to rozhodnutí a jasný plán. Hned na začátku ledna jsem na knize začala pracovat. Nejprve jsem se sešla s kamarády a vytvořili jsme časovou osu. Naplánovali jsme, co a kdy je potřeba zařídit a do kdy bude potřeba mít pohádky napsané. A co jsme zjistili? Jestli chceme knihu vydat letos, musíme začít psát. Ale ne za měsíc nebo až na to budeme mít čas a náladu, musíme začít psát HNED TEĎ! A i tak to bude pravděpodobně dost napnuté...

Mám veliké štěstí, že mám kolem sebe spoustu skvělých lidí. Většinou je to tak, že když si něco vymyslím, rozhlédnu se kolem sebe a zjistím, že už to někdo umí. Nebo se mi povede někoho přesvědčit, ať se to naučí nebo v sobě objeví skrytý talent. Často se také stává, že lidé kolem mě mají zase své známé, kteří něco umí, a tak navazujeme spolupráce. Od té doby, kdy vznikl projekt Adventní pohádky pro malé medvědy, které každý rok píšeme do adventních kalendářů pro děti, vím, že mám kolem sebe kamarády a kamarádky, kteří píší skvělé pohádky. A že je fajn, když je píšeme spolu – funguje to mnohem lépe, než kdybych se pokoušela pohádky sama. Oslovila jsem ty největší psavce a požádala kamarádku Káťu Špirochovou, aby kromě psaní pohádek knihu také ilustrovala. Nikdo mě neposlal k šípku a všichni do toho šli se mnou – začali jsme psát a Káťa malovat.

Ten první měsíc psaní Pohádek pro nemocné medvědy jsem se denně budila s varovným hláskem v hlavě, který mi pořád opakoval: „Do čeho ses to pustila? Copak ty víš, jak se to dělá? Víš, jak se vydávají knihy? Jsi blázen!“ Ale já jsem vždycky vstala a navzdory všem pochybnostem, které se každý den objevovaly, šla psát. Musím ovšem přiznat, že jsem na to nebyla sama – bez kamarádky Moniky Šťastné by Pohádky pro nemocné medvědy asi nikdy nevznikly.

Monika mi s mými praštěnými nápady pomáhá už nějakou dobu. Naše spolupráce začala tím, že mi nabídla korekturu Adventních pohádek pro malé medvědy – to bylo úplně na začátku prvního ročníku (2016). Byla jsem ráda, že pohádky bude číst i někdo jiný, než já – autorská slepota je totiž velice nebezpečná. Postupem let Monika začala dělat první korektury všech textů a také se vypracovala v oblasti jazykové stylistiky – já jí dneska věřím víc než sobě.

Kniha Pohádky pro nemocné medvědy tedy nemohla vzniknout jinak než dohromady s Monikou. Autoři nám posílali pohádky a my k nim psaly aktivity. Já psala, Monika dotvářela a opravovala. Někdy každá zvlášť, někdy obě najednou (chvála moderním technologiím!). Bylo to, jako bych sázela stromy do lesa a Monika je zdobila vánočními ozdobami. Začátek byl úžasný a plný inspirace, postupovaly jsme velmi rychle a záhy jsme měly půlku textů napsanou. Potom ale přišel zlom.

Dnes už nevím, čím vším to bylo zapříčiněno, každopádně druhá půlka knihy nešla zdaleka tak rychle. A já, protože nemám porovnání, jak dlouho takové psaní knihy trvá, jsem měla pocit, že jsme se zasekly a vůbec nepostupujeme dál. Ke konci psaní Pohádek pro nemocné medvědy byly i dny, kdy jsme denně přidaly jen několik vět. Ale přidaly! Každý den trošku. A nakonec jsme vše dokončily. Na Velikonoční pondělí jsem dopsala poslední větu celé knihy, hrubý text jsme tedy psali necelé čtyři měsíce. Dneska už vím, že je to super rychlost, ale když jsem byla uvnitř tvůrčího procesu, přišlo mi to jako neskutečně dlouhá doba.

Ještě se musím krátce zastavit u ilustrací. Pro Káťu Špirochovou to byla první taková zkušenost. Její práci znám a vím, že maluje nádherně. Knihu ale ještě nikdy předtím neilustrovala, a tak to pro nás obě byla premiéra. Káťa je navíc jedním z největších psavců, které kolem sebe mám – do Pohádek pro nemocné medvědy napsala tři pohádky, což byla další náročná tvůrčí práce, na kterou se musela soustředit. Káťa neprožívá zrovna lehký rok, pracuje jako průvodkyně a specializuje se na cesty po Asii (její doménou je Japonsko), a tak tráví většinu letošního roku mimo ČR. Ilustrace vznikaly vždy v době, kdy byla Káťa zrovna v Čechách, proto musela malovat velmi rychle. Nebyl čas něco malovat podruhé, všechno muselo sednout na první dobrou. Je malý zázrak, že se to skutečně povedlo.

Po dopsání textů a namalování ilustrací nastoupila Dana Šťastná Flídrová, profesionální korektorka, a Karolína Pilátová Šlézarová, úžasná grafička. Obě náš text a ilustrace povznesly na úroveň, o které se nám ani nesnilo. Dodnes si pamatuju ten krásný pocit, když jsem otevřela první verzi tiskového souboru a poprvé uviděla všechny pohádky s aktivitami a ilustracemi zasazené tak, jak budou vypadat v knize…

Pomalu jsme se začali prodírat všemi nástrahami, které se s vydáváním knih pojí. Okoukávala jsem v knihkupectvích knihy pro děti a snažila se zachytit pocit, jaký z nich mám, když je beru do ruky. Procházela jsem dětské knihy v knihovně a inspirovala se, co se píše do tiráže a jak vypadají obaly. Největší inspirací pro mě ale byly knihy pro děti, které za posledních pár let vyšly samonákladem. Zjistila jsem, že jich máme doma už pěknou řádku (asi jsem sběratel!). Nakonec jsme vše doladili, zajistili všechny formality a teď už nás čekal „jen“ výběr tiskárny. To jsme ještě nevěděli, u čeho všeho se ještě můžeme zdržet nebo zaseknout – druh papíru, vzhled obálky, barva předsádky, oblost hřbetu, barva kapitálku atd.

Jsem šťastná, že nyní už můžu říct: Kniha je v tiskárně, se vším jsme si poradili, se vším jsme se poprali, a jestli se nestane něco nepředvídatelného, na začátku září bude kniha na světě! Vy si ji teď můžete zakoupit v předprodeji, který jsme právě odstartovali.

 Postupně budeme na blog přidávat i rozhovory s jednotlivými autory a tvůrci, kteří se na knize podíleli. Každý jejich příběh je unikátní a máte se na co těšit!

To, co na začátku ledna vypadalo jako nesplnitelná mise, se stalo skutečností. A já chci poděkovat všem, kteří se na knize podíleli. Děkuji vám, bez vás by to nešlo!

Marie Haklová

Autoři pohádek:
Barbora Folejtarová
Vítězslava Gajerová
Marie Haklová
Tereza Ircingová
Kateřina Špirochová
Monika Šťastná
Jan Šťastný

Ilustrace:
Kateřina Špirochová
Monika Šťastná

Textová a redakční spolupráce: Dana Šťastná Flídrová

Grafická úprava a sazba: Karolína Pilátová Šlézarová

Velká pomoc a podpora:
Michaela Záleská, autorka blogu Hrajeme si jinak
Meduňky a jejich práce a blog
Jakub a Jitka Strakovi, spolek Biodiverzita
Petr Staša a jeho stránky o uzlech

Kam dál:
 Nemocní medvědi na eshopu: https://eshop.littlebears.cz/pohadky/pohadky-pro-nemocne-medvedy/
 Náš další pohádkový projekt – Adventní pohádky pro malé medvědy: https://eshop.littlebears.cz/adventni-pohadky/
 Rozhovor s autorkou Bárou Folejtarovou, která pro Medvědy pravidelně píše adventní pohádky a je i autorkou Pohádek pro nemocné medvědy: http://www.littlebears.cz/blog/jak-jsme-psali-pohadky-pro-nemocne-medvedy

​​​​​​​ Rozhovor s autorkou Bárou Káťou Špirochovou, která pro Medvědy pravidelně píše adventní pohádky a je autorkou a ilustrátorkou Pohádek pro nemocné medvědyhttp://littlebears.cz/blog/chci-se-stat-druhym-tolkienem-rowlingovou-nebo-kingem-a-je-mi-jedno-ktery-z-nich-to-nakonec-bude